Už jsem zde psal o tom, jak jsme preváželi dva vetráky na naší motorce a jak jsme se pritom cítili strašne indonesky. Tak zas tak indoneský asi nejsme. Lucka takhle stehovala ctyrmetrový fošny a pro jistotu je mela privázaný k telu. Náš dnešní den stál za to. Ráno jsme meli schuzku ve škole, kterou asi prímo prenášela televize neb nás Agus schánel kde jsme. Pak jsme se taky spolecne vyfotili. Myslím, že se tam tvárím jako v reklame na Teh Botol. Sešlo se nás tam nakonec asi 19 studentu a melo by nás bejt 24. Potkávám zde nejaké známé tváre z Jakarty, treba Lucy Liu. Ve skutecnosti se jmenuje San La a je to asijská kocka ze San Franciska. Moc jsem si s ní nepokecal, neb konecne (když nepocítám) Lucku narážím na další Cechy a hned zabredáváme do hovoru. Atmosféra pripomíná orientacní pobyt v Jakarte. Všichni co chtel bejt duležitý se nasáckovali do zasedacky, takže tam bylo dohromady asi 12 papalášu a z toho jen dva užitecný pro nás, zahranicní studenty. Reditel se snažil bejt strašne vtipnej a hned pro zacátek nás naucil nejaký hinduistický pozdrav. Musí to bejt neco fakt spešl, protože jsem ho predtím videl jen v jednom bedekru pro cizince. Taky jsme dostali snídani, to je tady asi normální, jídlo pri každém jednání, a nejlépe v papírové krabici. Reditel si celkem pleskal játra, ale to je myslím pri podobných situacích obvyklý. To co nás studenty nejvíc zajímalo byly samozrejme prachy. Dozvedeli jsme se, že prachy ješte neprišly z Jakarty (asi jdou pešky). Šárka, která zde studuje už druhý rok ríkala, že se obcas necekane objeví jako Vietkong. Poté následovala prohlídka kampusu. Dozvedeli jsme se v který budove je knihovna a v který neco jako menza, což myslím jsou nejduležitejší informace pro studium. Já jsem se taky dozvedìl, že jelikož jsem na oboru sám, budu mít soukromý hodiny u nejakýho borce a co budu delat pak je na me. Takže jsem si vytknul za cíl, naucit se indonesky a chodit na hodiny s místníma. Možná taky budu chodit na gamelan (možná už jsem to nekde vysvetloval - tradicní indonéský orchestr, vetšinou jen bicí nástroje - proste jako kdybyste doma hráli na starý hrnce). A ta knihovna vypadala celkem slibne. Tak slibne, že tam byly i nejaký knížky v aj. Pak jsme si dali spolecnej obed a probírali s Milanem témata týkající se svetové politiky a ekonomiky. Odpoledne jsme jeli s Dannym do Kuty válet se na pláž. Primární cíl byl ale koupit si vlastní helmy na motorku a najít mýtický bankomat v Kute, který vydá najednou tri miliony rupií. Bankomat jsme nenašli a navíc se ukázalo, že Mastercard není lepší než Visa jak se tvrdí. Tak jsem musel vybrat dvakrát po milionu. Dostal jsem to v padesátiticísových bankovkách, takže si to dokážete predstavit, jak naditá moje prkenice byla. Na pláži jsem zjistil, že jsem si zapomnel plavky. Koupat jsem se docela chtel, takže jsem vzal Dannyho veci a jal se cekovat plavky. Nakonec jsem si koupil "znackový" Balibong asi za padesát kacek. Strih teda nic moc, ale je to BALIBONG! :-D Po ceste tam i zpet jsem se snažil krome provozu prede mnou sledovat i lidicky (hodnotove nezabarvený výraz, ne jako Koutákovo trpaslící. viz http://koutak.blogspot.com) na motorkách okolo me. Ted se dostávám k tomu, co je v nadpisu. Asiati mají zvláštní schopnost prevézt na motorce skoro všechno. Od pojízdnýho rychlýho obcerstvení (je opravdu rychlé) pres menší lednici až k prevozu celé rodiny do chrámu (celá rodina znamená dva dospelí, jeden adolescent a dve menší deti). S používáním helmy to není tak volný jako v ostatních cástech Indonesie, tady na Bali ji lidé celkem nosí. Ikdyž jak podotkl Danny, možná jen jako ochranu pred úpalem. Já jsem koupil svoji helmu za 170 000 RUP (340 kc) a doufám, že je na ní funkcního i neco jiného než ten skvelý štítek s ochranou pred UV zárením. Deti tady zásadnì helmu nenosí, obzvlášt ne malí caparti, co vetšinou postávají tatínkovi mezi nohama a drží se ridítek. Ženský tady helmy vetšinou nosí, výjimku tvorí jen muslimky, který nosí jen šátek, a sedí vetšinou s obema nohama na jednu stranu. Možná je to proto, aby meli lepší výhled. Holt nad muslimkama a malýma detma drží ochranou ruku nekdo jinej. Stejne tak nad chlapama co jedou do chrámu. Pokud mají totiž tradicní balijskej odev, jehož soucástí je taková zvlášní cepicka, helmu mít na hlavì nemusí. Stejne jsem nevidel žádnýho policajta, co by takovýhle veci kontroloval. Vlastne jsem ješte nevidel žádnýho policajta, krome obrnenýho policejního auta, který si to hnalo naší ulicí. Zato jsou všude sekuritáci, který vám zabezpecí bezpecný výjezd z parkovište. Pokud totiž chcete krosnout protismer, je to v Indonesii dost presdržku. Vetšina lidí radši objede blog, nebo zkouší jiný finty. Celkove je doprava hodne uvolnená. Misto naseho evropskeho mechanickeho modelu se tady jezdi organicky. Dneska jsem mel docela nahnáno, když se nám nedarilo vybocit z kruhového objezdu a museli jsme ho objet dvakrát.
Vše co jste kdy chteli prevézt na svém motocyklu a báli se na to zeptat
17. září 2008 v 16:42 | OstatníKomentáře
Tak to vyzkousej, nafot a pak o tom napis, nei nic jednoduzsiho hm? :)
Tak vzhledem k tomu, ze jsme si koupili vespu, tak si zase nejsem tak jistej, je to docela liny, oproti japoncikum... Jedine, ze bych si to zkusil nechat dovezt z nejakeho velkoobchodu :-D
Zkus Mandiri u Puputanu - myslím, že jako jediná banka ti vydá milion a půl. Víc myslím nevydá žádná, respektive žádný bankomat.
Je to asi uchylny, psat sam sobe komentare, ale jen me tak napadlo, kolik by se nechalo uvezt na motorce bas piv. Jezdi tady motorky s takovou konstrukci po obou stranach, a tipuju to na nejakych 7 bas, tri po kazde strane a jedna uprostred na sedacce. Mozna, nejaky odvazny borec i deset bas, ze by si udelal druhy patro...