V patek jsme zacli ve skole. Meli jsme prvni hodinu gamelanu. Gamelan je orchestr, kterej vypada jako by byl ze starejch hrncu a vydava tak neuveritelnej randal, jako start stihacky. Ve tride je nas osm, ctyri xylofonisti, jeden hrnec, dva bubny a jeden gong. Hodinu jsme meli v dome ucitele, coz bylo fajn na seznameni se s tradicnim balijskym domem (nebo spis dvorem). Sousedi ho musi mit opravdu radi, protoze ramus jsme vydavali neskutecnej. Ja jsem vyfasoval xylofon, a moc mi to teda neslo. Jako hrani bylo fajn, ale mel jsem problemy s tlumenim druhou rukou. Priste to snad bude lepsi a nebo prejdu na gong. V sobotu jsme meli prvni hodinu tance. Zatim to vypada spis na praxi nez na teorii, protoze na nas nasadili ibu Daju, která toho moc anglicky nenamluví.
V sobotu jsme vecer navstivili slavnost v chramu, kde vystoupily nase kamaradky z kostu. Napred jsme jeli nakoupit sarongy, coz byla celkem sranda, a Daniel me uz zacina lezt na nervy svou nerozhodnosti. Poprvne se taky vazne projevil "jam karet", indonesky gumovy cas. Meli jsme odjet ve ctyri a nakonec jsme vyjeli v sest. Slavnost byla od sedmi a dorazili jsme akorat na zacatek. Takze s pozvani na rodinnou veceri nic nebylo. Slavnost pripominala neco mezi besidkou zakladni skoly, folklornim festivalem a nabozenskym obradem. Probihalo to tak, ze lide postupne chodili do vlastniho chramu s obetinama a mezitim na nadvori probihaly tanecni vystoupeni, ktere sledovala vetsina lidi. Holky nas nechtely vzit do chramu, tak jsme se jen divali na tance. Bylo to fajn, byli jsme tam jedini belosi, a hodne lidi si s nama chtelo popovidat. Ceska republika u nich budila vetsi respekt, nez Danovo Spanelsko. Gamelan byl tak hlucny, ze bez jakekoli technicke pomoci dokazal bezproblemu ozvucit prostor vic jak pro 500 lidi. Podle meho odhadu tam mohlo byt ale max. 200 lidi, prostor nebyl zaplneny ani z pulky. Nase kamaradky sli jako posledni, kolem desate hodiny. Presto se do kostymu zacli navlikat uz v osm a hotovy byli po hodine. Kostymy zrovna nerespektujou klimaticke podminky, a navic po celou dobu meli na oblicejich masky, kde krome dvou malych direk na nos a malickych pruhledu neni nic. Takze po patnactiminutovem tanci toho meli plny kecky. Nasledovalo jeste spolecne foceni, kdy kazdy chtel mit spolecnou fotku, at uz s nama nebo s tanecnikama. Slibovana vecere probehla improvizovane pote, tradicni formou jidla z krabice. Tentokrate byla pribalena i pouzitelna plastova lzicka. Vratili jsme se po pulnoci, takze nas necekalo moc spanku, protoze v pul osmy jsme vyjizdeli na spolecny vylet s ostatnima darmasiswakama na Pura Lempuyang. Tento chram je na vrcholku strasne strmeho kopce kam cesta navic vede jen tak do pulky a pak je nadhernych 1700 schodu na vrcholek. Pri vystupu jsem si vzpomnel na vsechny predesle kopce a veze, ktere jsem vysel, ale Pura Lempuyang zatim nema v mem zivote konkurenta. Zadny Bezdez, Radyne, Puy de Dome ani Eiffelovka zazitek z Pura Lempuyang neprekona. Jestli sem za mnou nekdo z vas prijede, pripravte se, ze vas tam nahoru budu chtit vzit. Jdete po polorozpadlych shodech po hrebeni uprostred pralesa vetsinou v proudu vericich. O pitny rezim se bat nemusite, po ceste je dost obcerstovacich stanic a ceny jsou pomalu stejne jako ve meste. Pokud trefite pocasi, cestou se vam otviraji nadherne vyhledy na more i Mount Agung, nejvyssi a posvatnou horu Bali. Kdyz jsme dosli nahoru, dostali jsme on jednoho hodneho pana dve krabice s jidlem. Vetsina lidi nemela na jidlo pomysleni, tak jsme to zdlabli s Marcelem sami. Cesta dolu ale byla daleko horsi nez nahoru. Jizda na motorce z prudkeho kopce je taky nezapomenutelny zazitek. Kvuli urcitym problemum jsme na noc zustali v Candidase pres noc a domu pokracovali rano.
V pondeli jsme byli zase na slavnosti v chramu. Tentokrat to ale byla vetsi svanda. Z reci Tii jsem teda poradne nepochopil o co vlastne poradne go, ale vlastne je to zalozeny na tom, ze vsechny tance (i zenske) tancujou chlapy. Bylo tam daleko vic lidi nez v sobotu a naramne se bavili. Travesti show to teda byla poradna. Lidi si nas pamatovali jeste ze soboty takze jsme tradicne pokecali. Na zaver nas dokonce Tia vzala do chramu, aby nam ukazala svoje bohy. Z moji strany to probehlo v pohode, ale Danny rekl, ze je ateista, prestoze jsem mu rikal, at to nerika, ze ateista rovna se v Indonesii komunista. Danny tak dostal kazani od Tii kterej buh je na co dobrej, ja jsem se jakztakz orientoval, protoze pod nima byly popisky (ale byli to bajisti bozi, takze nic ze znameho hinduistickeho panteonu). Obetin tam bylo teda fakt radne, a ze vseho moznyho. Snad nejzajimavejsi byly skulptury z kokosovej orechu a praseci kuze vkusne doplneny ozdobami z zele. Na pamatku jsme se dokonce vyfotili s mistnima duchovnima, pricemz ja jsem mel trochu problem, ze prestoze on sedel asi tak v urovni meho pasu, presto jsem byl vyssi nez on. Tia nam potom navrhovala, at prespime u ni doma, ale jeji matka se na to moc netvarila, takze jsme nakonec jeli zpatky domu. Jelikoz jsme nestihli predtim jit na veceri, skocili jsme si na nocni predsnidavku, nasi campur. Nasi campur je docela dobry si davat. De facto to je rejze a pak od kazdyho trochu. V takhle pozdni hodinu uz je to spis co zbylo, ale presto to bylo dobre. Vyhoda taky je, ze nasi campuru se nikdy nemuzete prejist, protoze skoro vzdycky je to neco jineho.
Dneska rano jsem zase nasel ve sve koupelne obrovskyho brouka, ale jak jsem se docetl v jedne knize: "Velký hmyz je pro subtropy a tropy celkem běžná věc. Nemusí to ještě znamenat, že se jedná o nehygienické prostředí."
V sobotu jsme vecer navstivili slavnost v chramu, kde vystoupily nase kamaradky z kostu. Napred jsme jeli nakoupit sarongy, coz byla celkem sranda, a Daniel me uz zacina lezt na nervy svou nerozhodnosti. Poprvne se taky vazne projevil "jam karet", indonesky gumovy cas. Meli jsme odjet ve ctyri a nakonec jsme vyjeli v sest. Slavnost byla od sedmi a dorazili jsme akorat na zacatek. Takze s pozvani na rodinnou veceri nic nebylo. Slavnost pripominala neco mezi besidkou zakladni skoly, folklornim festivalem a nabozenskym obradem. Probihalo to tak, ze lide postupne chodili do vlastniho chramu s obetinama a mezitim na nadvori probihaly tanecni vystoupeni, ktere sledovala vetsina lidi. Holky nas nechtely vzit do chramu, tak jsme se jen divali na tance. Bylo to fajn, byli jsme tam jedini belosi, a hodne lidi si s nama chtelo popovidat. Ceska republika u nich budila vetsi respekt, nez Danovo Spanelsko. Gamelan byl tak hlucny, ze bez jakekoli technicke pomoci dokazal bezproblemu ozvucit prostor vic jak pro 500 lidi. Podle meho odhadu tam mohlo byt ale max. 200 lidi, prostor nebyl zaplneny ani z pulky. Nase kamaradky sli jako posledni, kolem desate hodiny. Presto se do kostymu zacli navlikat uz v osm a hotovy byli po hodine. Kostymy zrovna nerespektujou klimaticke podminky, a navic po celou dobu meli na oblicejich masky, kde krome dvou malych direk na nos a malickych pruhledu neni nic. Takze po patnactiminutovem tanci toho meli plny kecky. Nasledovalo jeste spolecne foceni, kdy kazdy chtel mit spolecnou fotku, at uz s nama nebo s tanecnikama. Slibovana vecere probehla improvizovane pote, tradicni formou jidla z krabice. Tentokrate byla pribalena i pouzitelna plastova lzicka. Vratili jsme se po pulnoci, takze nas necekalo moc spanku, protoze v pul osmy jsme vyjizdeli na spolecny vylet s ostatnima darmasiswakama na Pura Lempuyang. Tento chram je na vrcholku strasne strmeho kopce kam cesta navic vede jen tak do pulky a pak je nadhernych 1700 schodu na vrcholek. Pri vystupu jsem si vzpomnel na vsechny predesle kopce a veze, ktere jsem vysel, ale Pura Lempuyang zatim nema v mem zivote konkurenta. Zadny Bezdez, Radyne, Puy de Dome ani Eiffelovka zazitek z Pura Lempuyang neprekona. Jestli sem za mnou nekdo z vas prijede, pripravte se, ze vas tam nahoru budu chtit vzit. Jdete po polorozpadlych shodech po hrebeni uprostred pralesa vetsinou v proudu vericich. O pitny rezim se bat nemusite, po ceste je dost obcerstovacich stanic a ceny jsou pomalu stejne jako ve meste. Pokud trefite pocasi, cestou se vam otviraji nadherne vyhledy na more i Mount Agung, nejvyssi a posvatnou horu Bali. Kdyz jsme dosli nahoru, dostali jsme on jednoho hodneho pana dve krabice s jidlem. Vetsina lidi nemela na jidlo pomysleni, tak jsme to zdlabli s Marcelem sami. Cesta dolu ale byla daleko horsi nez nahoru. Jizda na motorce z prudkeho kopce je taky nezapomenutelny zazitek. Kvuli urcitym problemum jsme na noc zustali v Candidase pres noc a domu pokracovali rano.
V pondeli jsme byli zase na slavnosti v chramu. Tentokrat to ale byla vetsi svanda. Z reci Tii jsem teda poradne nepochopil o co vlastne poradne go, ale vlastne je to zalozeny na tom, ze vsechny tance (i zenske) tancujou chlapy. Bylo tam daleko vic lidi nez v sobotu a naramne se bavili. Travesti show to teda byla poradna. Lidi si nas pamatovali jeste ze soboty takze jsme tradicne pokecali. Na zaver nas dokonce Tia vzala do chramu, aby nam ukazala svoje bohy. Z moji strany to probehlo v pohode, ale Danny rekl, ze je ateista, prestoze jsem mu rikal, at to nerika, ze ateista rovna se v Indonesii komunista. Danny tak dostal kazani od Tii kterej buh je na co dobrej, ja jsem se jakztakz orientoval, protoze pod nima byly popisky (ale byli to bajisti bozi, takze nic ze znameho hinduistickeho panteonu). Obetin tam bylo teda fakt radne, a ze vseho moznyho. Snad nejzajimavejsi byly skulptury z kokosovej orechu a praseci kuze vkusne doplneny ozdobami z zele. Na pamatku jsme se dokonce vyfotili s mistnima duchovnima, pricemz ja jsem mel trochu problem, ze prestoze on sedel asi tak v urovni meho pasu, presto jsem byl vyssi nez on. Tia nam potom navrhovala, at prespime u ni doma, ale jeji matka se na to moc netvarila, takze jsme nakonec jeli zpatky domu. Jelikoz jsme nestihli predtim jit na veceri, skocili jsme si na nocni predsnidavku, nasi campur. Nasi campur je docela dobry si davat. De facto to je rejze a pak od kazdyho trochu. V takhle pozdni hodinu uz je to spis co zbylo, ale presto to bylo dobre. Vyhoda taky je, ze nasi campuru se nikdy nemuzete prejist, protoze skoro vzdycky je to neco jineho.
Dneska rano jsem zase nasel ve sve koupelne obrovskyho brouka, ale jak jsem se docetl v jedne knize: "Velký hmyz je pro subtropy a tropy celkem běžná věc. Nemusí to ještě znamenat, že se jedná o nehygienické prostředí."