close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak se žije na Bali

17. září 2008 v 17:37
Protože jsem se ted zase zacal objevovat po vecerech na netu, a množili se dotazy, jak vlastne v Denpasaru žiju, rozhodl jsem se dát do kupy takovej menší clánecek, kterej by to shrnoval (a jestli se mi to podarí, budou i nejaký fotecky). Tak po tech oficialitách v Jakarte jsme prileteli do Denpasaru a jelikož jsme prijeli v deset vecer, prespali jsme v hotelu, kterej byl fakt cheap a blizko školy. Ráno jsem si jako první koupil indoneskou sim kartu a zavolal Agusovi, že jsem v Denpasaru. Agus je clovek na univerzite, který nás má na starosti jako mnozí jiní. Je tam kancelár, kde sedí asi 8 lidí, vetšina asi neumí anglicky a všichni jsou tu jen pro nás, mezinárodní studenty. Kdykoliv tam prijdete, hned se vám zacnou venovat, protože jak jsem vysledoval jejich den se skládá ze ctení novin, tlachání o pocasí a premýšlením kam pujdou na obed. Agus je línej a tak námi zahranicními studenty obsadil všechny volný kosty v nejbližším okolí školy. Já a Danny jsme byli první na rade, takže máme kost, kterej je opravdu nejblíž škole a pri jehož hledání nepotrebujete busolu. Kost je taková dlouhodobá ubytovna, vetšinou pro studenty a zahranicní hipíky co se obcas v téhle cásti Asie objevujou. Všichni platíme zhruba stejne, 500 000 RUP za mesíc (asi 1000 Kc). Vetšinou se jedná o prízemní barák, kterej je rozdelenej na pokoje, pricemz každej pokoj má vlastní vstup ze dvorku.

Úroven je ale ruzná. Já a Danny treba nemáme skoro žádnej nábytek, když nepocítám matraci a muj nízký stolek (prípadne Dannyho židli). Ale zase máme každej vlastní koupelnu, co zase nekterý nemaj. Nejlíp se na tom má Ištván, zvaný Pišta a mnou prekrtený na Piškota. Ten má v pokoji i malou lednicku a erární mašíne na vodu. Vetšina dalších má jen nejakou tu skrínku, evropskou postel a na verande dve kresílka a stolecek. My na druhou stranu máme jeden z nejcistcích kostu a evropskou sprchu. Já mám navíc strop posetej zárícíma hvezdama po predchozím majiteli.
S Koupelnou je tu taky celkem sranda. V Denpasaru je místní vodovod, ale vetšinou je v nem malý tlak, takže každej barák má nekde nahore nádrž na vodu. V každej koupelne je vetšinou tak pulkubíková (informace prejata z http://koutak.blogspot.com) nádrž na vodu. K tomu je tam takovej malej kyblícek, kterej má držátko po strane a kterým se polejváte. Ten samej kyblícek používáte, pokud chcete spláchnout záchod. Domorodci ho používají i k oplachování pr**le po potrebe, ale my evropani vetšinou nemáme ten správný grif aby jsme si nenamocili kalhoty a proto používáme klasickej hajzlpapír, kterej je tady normálne k sehnání, akorát se na vás prodavacky blbe koukaj. Jak už tem chytrejším z vás došlo, na bojler nebo neco podobnýho vzhledem k tomu velkýmu umyvadlu co truní v koupelne mužete v Indonesii zapomenout, takže se pekne otužujeme. Když si to vychytáte, tak odpoledne je voda nejteplejší, což je treba dobrý pokud si chcete umejt hlavu. V Jakarte byla ta nádrž v koupelne dokonce bez vypouštecího kohoutu vespod, takže tam byl na dne docela bordel a chtelo to mít vysokou hladinu a nezkarbovanou vodu. Taky tam za hajzlíkem byla normální evropská nádržka, ale pro jistotu nebyla zapojená.
Vec kterou v Indonesii urcite oceníte je vetrák. Já koupil ten svuj za 200 000 RUP (jo víc, než stála moje helma) a beží skoro nonstop. Osvežující proud cerstvého vzduchu je urcite lepší než klimoška. Další vecí, kterou je dobrý si porídit je ta mašina na vodu. Cpou se do toho takový ty obrovský barely na vodu, jenž jeden v Indonesii stojí asi jako dve litrapul velky flašky s vodou. Takže pri cene mašiny kolem 100 000 RUP není co rešit. Navíc vám z toho leze jak studená tak teplá voda - tedy za predpokladu, že to píchnete do elektriky. Další vybavení si kupovat nehodlám. možná jen nejakej vešák na hadry, zatím to reší hrebíky ve dverích a rozložení po batohu.
Aby jsme se s Dannym nezbláznili z toho válení se na pláži a taky aby jsme predešli výskytu všemožny haveti v našich pokojích, dvakrát tejdne své pokoje dukladne uklízíme. Z toho duvodu je žádný nábytek výhodou. Máme pul práce. Proti broukum, mravencum a komárum se bráníme i jinak. Jednak máme takový bílý krídy s jedem proti mravencum, kterýma obcas pretreme spáru mezi dlaždickama pred dverma, v koupelne i leckde jinde, kde jsou potencionální místa vniku do objektu, a já jsem potom vsadil na elektrický zabiják hmyzu. Tím nemyslím, že bych do hmyzu pouštel proud, ale elektrický uvolnovac biolitu. Asi to fakt funguje, protože jsem dneska ráno našel asi trícentimetry velkýho aliena mrtvýho na zemi. Taky jsem konecne vztycil moskytiéru. Mám ted romantický orientální pokojík.
Prádelna tu stojí 1000 RUP/kus, a je jedno co to je. Já si zatím vystacím se svépomocí. Koupil jsem si nejakej místní prášek do studený vody a zatím jsem nemel problém. Jedny kalhoty jsem mel docela umaštený od jedný mojí vecere (jedl jsem peceny kure ze kteryho kapala smes, ktera byla snad ziravejsi nez kyselina jen pravou rukou) a ted jsou naprosto v poho. Peru v tý pulkubíkový nádrži co mám v koupelne a vyjde mi to levnejš než prádelna.
Co se týce stravování chodíme vetšinou jednou denne do warungu. Warung je neco mezi hospodou a jídelnou. Jedinej rozdíl oproti ceskejm putykam je ten, že se tam chodí výhradne na jídlo, pivo maj jen výjimecne. Faktor jídelny se projevuje v tom, že vetšinou je jídlo už uvarený, a vy nemáte tudíž žádnou šanci uhodnout, jak dlouho v tom regále už je. Takový ty asijský rychlovky se samozrejme delaj až pro vás, ale nejde to vždycky odhadnout a kolikrát je lepší si nìco vybrat než cekat, co se vyklube z toho co jste si objednali. Milan má dokonce seznam (v indonéštine) toho, co si rozhodne nedávat, pokud se to objeví na jídelnícku (pes, krysa...). Stežoval jsem si mu, že jsem mel vcera trochu vychrtlé kure a on mi odvetil, že to klidne mohl být netopýr. Jídlo v takovejhle podnicích stojí od nejakých 7000 RUP, pokud se vydáte na prasecí pochoutky (Bali je hindu, ne muslimské jako vetšina zeme) tak je treba si vetšinou pripravit kolem 25 000 RUP. Co má každej solidní warung na Bali jsou cerstvý džusy. Narozdíl od jídla je opravdu udelají práve pro vás a stojí od 3000 do 6000 RUP. S jinymi druhy stravování na Bali mám takovýhle zkušenosti: každý ráno k nám do kostu prijde taková milá postarší paní, která má na hlave obrovský tác s ruznejma vecma co se nechaj snist, od ruznyho tropickyho ovoce, ruzný rejžový pochoutky až po neco co jsem zatím nemel odvahu vyzkoušet a zvenku to vypadá jak asijská verze kindervejce, pác je to zabalený v palmovym listu. At si vyberete co chcete vetšinou platíte porád stejnou cenu, kolem 2000 RUP. A ted k veci, co se mi podarila vcera, rekl jsem si, že stravovani se po warungach bylo už dost, a že si koupim jenom neco studenyho v kramu. Rozhodl jsem se, že si koupim chleba a sardinky v tomate - nevidel jsem v tom žádnej problém. Jenže... Chleba je tady jen toustovej, a vetšinou je sladkej. To že je sladkej na nem samozrejme není napsaný. Takže jsem si koupil sladkej. To by ještì tak nevadilo, rajcata jsou taky docela sladký. Tak jsem si proste vzal plechovku s cudlama, který byly v nejaký cervený omácce. Bylo to tam napsaný samozrejme jen indonésky, ale ríkal jsem si, že když je to cervený, musí to bejt rajcata. Omyl, bylo to chilli. Takže jsem si na sladkej chleba krásne mazal sardele v chilli. Bylo to první opravdu ostrý jídlo, co jsem na Bali zatím mel. Do ted to pro mojí plechovou hubu bylo jen takový detský presnídávky.
Poslední veci, který se chci dneska venovat je elektrika. Jako clovek, kterej toho ví stejne jako jakýkoliv jiný prumerný gymnazista jsem z jejich elektriky docela na prášky. Naštestí jsem ješte nevidel rozvadec v našem kostu, ale v Jakarte jsme meli rozvadec nad umyvadlem a to co vím stoprocentne, urcite by v nem nemeli bejt ty ohlodaný dráty co cumí ven. Podle toho to taky v Indonesii vypadá. V noci sloupy vysokýho napetí celkem jiskrí, v Jakarte jsme si delali srandu, že to je proti zlodejùm drátù, že pro jistotu do stožárù pouští proud. Proto v Indonesii dost casto vypadává elektrika a proto vetšina rizikových prístrojù je zapojená pres vyrovnávace napetí, záložní zdroje a podobný veci. Já pro jistotu v noci vytahuju notebook z napájení. O dalších aspektech života nekdy príštì.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivka Ivka | 22. června 2020 v 22:34 | Reagovat

No to teda nevím. Bali a takové koupelny? To bych se tím moc nechlubila :-) My byli nedávno na Slovensku v jednom hotelu na dovolené a měli v koupelně takový systém zvaný express loc. Chtěli jsme něco takového domu a tak jsme si vybrali také. Konkrétně tedy z eshopu https://www.emako.cz/express-loc/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama