Dalsi dny v Denpasaru probihaji v poklidu. Pote co jsme se spalili na Slunci samou radosti, ze mame vlastni motocykl jsme byli pro jistotu dva dny zalezli v nasich pelesich a vylezli ven jen doplnit tekutiny a na veceri. Dnes jsme udelali vyjimku. V nasem kostu s nama bydli studenti a studentky z ISI - nasi mozni spoluzaci, a dnes nas dve z nich, Julia a Tia pozvali na prochazku po plazi. Takove nabidce se nedalo odmitnout, obzvlast, kdyz Tia nas ubezpecila, ze nebudeme muset jet na motocyklu, z cehoz mel strach Dany, ale ze ma ve skole auto, a ze pojedeme autem. Indonesky auta jsou asi prizpusobeny na velikost indonesanu, takze jsme s Danym meli trochu problem nase evropska tela vmestnat do malych asijskych sedacek. Prestoze obe divky studuji uz na univerzite vypadaji asi tak na patnact a silne jsem pochyboval, o Tiii ridickem umeni. Moje obavy se ukazali jako liche. Asi kazdy indonesan ma na rizeni talent od boha (ted jde jen o to, od ktereho). Vidime uz male deti, jak nadsene stoji pred ridicem motorky nebo sedi na kline ridice auta. Holky z nas byly naprosto unesene, prestoze jsme si moc nepokecali. Ja a Dany jsme radi, kdyz si indonesky objedname ve warungu, a ony jsou na tom s anglictinou podobne jako ja s francouzstinou, umi jen spoustu nepotrebnych frazi. Pasivni znalost maji ale dobrou; rozumi nam, ale nevi, co maj rict.